Lubomír Doležel, Heterocosmica. Fikce a možné světy, Praha, Karolinum 2003



Download 38.63 Kb.
Date28.04.2016
Size38.63 Kb.
Lubomír Doležel, Heterocosmica. Fikce a možné světy, Praha, Karolinum 2003
Omezení v koncepcích uvažujících o rámci jednoho světa:

probém mimese – nemožnost kvalifikovat vztah mezi fikcí a světem; problém konkrétnin (Hitler historický – Hitler jako románová postava, Robert Hod – Robin Hood, Riothamus – Artuš); koncepce „universalistické“ mimese
Bertrand Russel – fikce je „prázdná“, postrádá referenci, ale nepostrádá, smysluplnost

Gottlob Frege – rozlišení mezi „Bedeutung“ (význam, reference, označení entity) a „Sinn“ (smysl, způsob danosti reference); fikce postrádá referenci, její význam je dán smyslem

Ferdinand de Saussure – odhlíží od osy „jazyk-svět“ a umožňuje zkoumat osu imanentní „označující-označovaný“; fikce je „autoreferenční“


pragmatika (Searl, Austin) – fikce je předstírání, hra na jakoby, generování fikční pravdy mimo zákony pravdivosti
Fikce v koncepci čítající s rámcem možných světů (antecedent: Leibnizova theodicea)

Je možno připustit existenci možných světů, z nichž ale jen jeden je aktuální, zatímco ostatní zůstávají neaktualizované.

Přeneseno z teologické a ontologické roviny do roviny lidských výtvorů, kreativity, vede toto uvažování k myšlence kategorizace možných světů:

- možné světy logické sémantiky: interpretační modely

- možné světy filozofie: soudržné kosmologie

- možné světy náboženství: kosmologické narativy

- možné světy historiografie: protifaktické scénáře

atd….


- možné světy fikce: artefakty
Produkce textu:

1. zobrazující texty – Z-texty: mimese aktuální reality, aktuální svět předchází před textotvornou činností a nezávisle na ní, proto zde platí pravdivostní hodnocení logiky; 2. konstrukční texty – K-texty: předcházejí světům, které vytvářejí.

Fikční texty - zvláštní kategorie k-textů.

Fikční světy jsou přístupné a prostupné prostřednictvím sémiotických kanálů (reálie, referenční rámce, topoi; zde entity procházejí ontologickým rozhraním).


Fikční světy literatury jsou neúplné (Roman Ingarden – nedourčenost). Jsou tedy „konečné“ a vymezené výčtem obsažených entit (čas, prostor, postavy…). Jsou významově modulovány modálními systémy. Ty fungují jako „omezovače“.

Modální systém


Kvantifikátory

Operátory

Aletické

Deontické

Axiologické

Epistemické

E existenční

M možný

D dovolený

A hodnotný

K známý

E negativní

M nemožný

D nedovolený

A nehodnotný

K neznámý

E obecný

M nutný

D povinný

A indiferentní

K ověřený

- aletický cizinec (Welles: Kraj slepců), deontický cizinec (Hašek, Švejk), axiologický cizinec (nihilista, axiologický rebel), epistémické omezení (detektivka – geniální detektiv a „dektektiv blbeček“; Bildungsroman)

- dvojdomé světy

Vypravěčská perspektiva

Gérard Genette (Figures, Nouveau dicours du récit)

kategorie „hlasu“ (voix) a „osoby“ (personne) – „kdo mluví“



ROVINA

VZTAH

extradiegetická

intradiegetická

heterodiegetický

Homér

Šeherezáda

homodiegetický

Gil Blas; Proust (Marcel)

Odysseus

kategorie osoby (mode) – „kdo vidí“



FOKALIZACE
VYPRÁVĚNÍ

nulová fokalizace

interní fokalizace

externí fokalizace

heterodiegetické

Balzac: Otec Goriot

Woolf: K majáku

Robbe-Grillet: Gumy

Hemingway: Zabijáci



homodiegetické

Melville: Bílá velryba

Proust


Chandler: Phil Marlow

Camus: Cizinec

Lubomír Doležel (Narativní způsoby v české literatuře)

- v textu lze identifikovat dva druhy promluvy: pásmo vypravěče a pásmo postav




Funkce
Vypravěčský

způsob

konstrukční

kontrolní

interpretační

akční

objektivní

+

+

-

-

rétorický

+

+

+

-

subjektivní

+

+

+

+


Typologie vyprávění


rétorická er-forma

subjektivní er-forma

objektivní er-forma
objektivní ich-forma

rétorická ich-forma



osobní ich-forma


Způsoby vyprávění se mohou kombinovat, prolínat.


Share with your friends:




The database is protected by copyright ©essaydocs.org 2020
send message

    Main page