Podle Castlereagha je Aliance čtyř – aliance za „osvobození velké části evropského kontinentu od vojenské nadvlády Francie“. 1854-1856 – KRYMSKÁ VÁLKA – Turecko (VB, F, Rakousko) x Rusko
příčina: Mikuláš I. Chtěl uskutečnit starý ruský sen: získat Konstan-
tinopol i Bospor s Dardanelami.
Rakousko zpočátku neutrální, později dalo carovi ultimátum, v němž požadovalo, aby se Rusko stáhlo z Moldávie a z Valašska. To se stalo rozhodujícím popudem ke skončení krymské války Neuplynulo ani 5 let od skončení krymské války, když italský nacionalistický vůdce CAMILLO CAVOUR vyprovokoval s Rakouskem válku a tím zahájil proces jeho vytlačování z Itálie. Jeho spojencem se stala Francie, zatímco Rusové pouze přihlíželi. Za dalších pět let Bismarck porazil Rakousko ve válce vedené o dominantní postavení v Německu. Rusko opět nezasáhlo a Francie také ne. Od krymské války se však diplomacie opírala více o holou moc než o společné hodnoty. Mír se udržel dalších padesát let, ale každým desetiletím se stupňovalo napětí a zrychlovaly se závody ve zbrojení.
Na začátku 20. století ovládly britskou politiku obavy z Německa a Ra-
kousko – spojenec Německa – se poprvé v britských kalkulacích objevilo jako protivník
V 18. století zpravidla reprezentovali královu zahraniční politiku TORYOVÉ, kteří měli sklon zasahovat do kontinentálních sporů. WHIGOVÉ, jako Robert Walpole si raději udržovali od kontinentálních hádek odstup a kladli větší důraz na expanzi v zámoří. V 19. století si vyměnili role. WHIGOVÉ, jako Palmerston, reprezentovali aktivistickou politiku, zatímco TORYOVÉ, jako Derby či Salisbury, se měli velmi na pozoru, aby se Británie nenechala zatáhnout do cizích záležitostí.