V období studené války byl Sovětský svaz zároveň vojenskou super-
velmocí a ekonomickým trpaslíkem. Na druhé straně Japonsko se stalo ekonomickým obrem, zatímco jeho vojenská moc byla zcela bezvýznamná. Intelektuálové analyzují působení mezinárodních systémů, státníci je budují. Mezi perspektivou analytika a perspektivou státníka existuje obrovský rozdíl. Analytik si může zvolit problém, který chce studovat, zatímco státníkovi jsou problémy vnucovány. Analytik může věnovat veškerý potřebný čas, aby dospěl k jasnému závěru: pro státníka je jedním z hlavních problémů časová tíseň. Analytik nic neriskuje. Budou-li jeho závěry chybné, může napsat další pojednání. Státník se musí strefit napoprvé: své chyby nemůže vzít zpět. Analytik má k dispozici veškerá fakta. Bude posuzován podle svých intelektuál-
ních schopností. Státník musí jednat na základě odhadů, které nelze ověřit v době, kdy odhaduje. Bude dějinami posuzován podle toho, jak moudře se mu podařilo zvládnout nevyhnutelné změny, a především podle toho, zda dokázal zachovat mír. Proto se zkoumání způsobu, jakým se státníci vyrovnali s problémem světového řádu, zamyšlení nad tím, co se zdařilo či nezdařilo a proč, může stát začátkem na cestě k pochopení soudobé diplomacie.